Hydře narostly dvě hlavy pokaždé, když jednu usekl. Čím víc s ní Herkules bojoval čelně, tím byla silnější. To není příšera. To je vzorec.
Hydra byla mnohohlavá nestvůra: usekneš jednu hlavu, narostou dvě. Čím přímočařeji ji Herkules napadal, tím byla mocnější. Silou se vyhrát nedalo — každý přímý úder ji jen rozmnožil.
Zvítězil, teprve když změnil přístup. Přestal jen sekat: každý krk po seknutí vypálil, aby nová hlava nedorostla, a tu jednu nesmrtelnou — kořen — zahrabal. Ne víc síly. Jiný přístup, a dojít ke kořeni.
Dá se to číst různě. Jedno ze čtení je tohle: některé problémy v našem životě jsou Hydry. Čím přímočařeji a reaktivněji s nimi bojujeme, tím víc hlav jim naroste. Hádka, kterou pořád dokola vedeme. Zvyk, na který zaútočíme vůlí a on se vrátí zdvojený. Úzkost, se kterou zápasíme — a ona se tím zápasem živí. Síla je rozmnožuje.
Hydra se neporazí tím, že sekneš silněji. Porazí se tím, že přestaneš s reaktivním bojem a dojdeš ke kořeni — k tomu, co ji pořád živí. Tady dělá porozumění to, co síla nedokáže. Malý klíč otevře, kam beranidlo marně buší.
A možná Hydra po tobě nechce, abys bojoval urputněji. Možná ti ukazuje, že tahle věc se nedá usekat — jen pochopit u kořene, tam, kde hlavy přestanou dorůstat.
Ne každý boj je odvaha. U některých věcí je nejstatečnější přestat sekat, ustoupit o krok a hledat kořen — protože silou jen přiléváš hlavám.