Někdy nehledáme klíč. Hledáme důvod, proč ještě nemuset odemknout.
Ten příběh není o hlouposti. Je o tom, jak snadno uvěříme, že odpověď je vždycky někde jinde — u někoho vzdělanějšího, v knize, kterou jsme nečetli, v příštím kurzu. Hledání venku má jednu výhodu: nikdy nekončí, a tak nás nikdy nepostaví před práh.
Klíč bývá nepohodlně blízko. Bývá to něco, co už tušíme — pravda, kterou si neradi přiznáme, rozhodnutí, které známe, jen se nám nechce nést jeho následky. Proto raději hledáme dál.
Cizí moudrost je k nezaplacení. Ale žádný učitel neotočí klíčem za nás. Nanejvýš nám připomene, že ho máme.
Co už dávno víš — a předstíráš, že to teprve hledáš?
Na dalších stránkách se na klíč podíváme ještě jinak: jako na symbol, hlasem stínu, jménem archetypu a jazykem vědy. Někdy se pravda ukáže, teprve když ji obejdeš ze všech stran.