Mapa ti řekne, kudy se chodí. Kompas ti řekne, kam chceš ty. To není totéž.
Ten příběh není o poslušnosti. Je o tom, jak snadno si spleteme dobrou orientaci s vlastním směrem. Sledovat, kam jdou ostatní, je bezpečné — a zbavuje nás té nejtěžší otázky: kam vlastně chci já?
Cizí mapa má jednu velkou výhodu: když dojdeš tam, kde nechceš být, není to tvoje vina. Šel jsi přece správně. Držel ses cesty. Jenže byla cizí.
Kompas je nepohodlnější. Neukáže hotovou trasu, jen směr. Zbytek — a odpovědnost za něj — nechá na tobě.
Jdeš svým směrem — nebo jen spolehlivě tam, kam se chodí?
Na dalších stránkách se na kompas podíváme ještě jinak: jako na symbol, hlasem stínu, jménem archetypu a jazykem vědy. Někdy se pravda ukáže, teprve když ji obejdeš ze všech stran.