Nikdy neuvidíš celou cestu naráz. Lucerna ti nedá den. Dá ti příští krok.
Ten příběh není o nerozhodnosti. Je o tichém omylu, ve kterém uvázne skoro každý: čekat na jistotu, než začneme. Na plné světlo, ve kterém bude vidět celá cesta až k cíli. Jenže takové světlo nepřijde. Život se nerozední celý naráz.
Lucerna je jiný druh světla než slunce. Neosvítí všechno — osvítí kousek. Právě tolik, kolik potřebuješ na příští krok. A když ten krok uděláš, posune se s tebou a ukáže další. Cesta se neukazuje předem. Ukazuje se v chůzi.
A tohle světlo si neseš sám. Není to jistota zvenčí, na kterou se čeká. Je to malý plamen uvnitř — tvoje vlastní důvěra, dost silná na jeden krok. Nemusí být oslnivá. Musí jen svítit dost na to, co je teď.
Na jaké světlo zvenčí čekáš — které by sis celou dobu mohl nést sám?
Na dalších stránkách se na lucernu podíváme ještě jinak: jako na symbol, hlasem stínu, jménem archetypu a jazykem vědy. Někdy se pravda ukáže, teprve když ji obejdeš ze všech stran.