Odjakživa věděla, že život je boj. Naučila se to brzy: chceš-li někam dojít, musíš zabrat. Nepustit. Držet směr i proti vodě.
A tak plavala. Proti proudu, protože tam bylo cítit, že se snaží. Každý den zabírala vší silou, aby ji to neneslo. Byla hrdá, jak dlouho vydrží na stejném místě.
Plavala proti proudu roky. A byla vyčerpaná způsobem, kterému se říká výdrž.
Jednou, unavená až na dno, na chvíli přestala zabírat. Čekala, že ji to strhne. Že se všechno zhroutí.
Voda ji nesla dál. Klidně, jistě, přesně tam, kam řeka odjakživa mířila. A ona zjistila, že tolik té síly celé roky nespotřebovala na cestu. Spotřebovala ji na to, aby se nehnula.
A napadlo ji něco, co jí proud šeptal celou dobu:
Kolik síly jsem dala do toho, abych zůstala stát?