CESTY VĚDOMÍ

Rozhovor se stínem

Oheň

Oheň nehřeje věčně. Ale dokud přikládáš, nemusíš zjistit, co přijde potom.

Proč mě nutíš to nechat shořet?

Stín

Nenutím tě.
Jen se ptám, kolik dřeva ještě máš.

Ale já se o ten oheň starám. To je přece dobře.

Stín

Staráš se o něj.
Nebo se schováváš za starost, abys nemusel jít dál?

Co je špatného na tom udržovat, co mám?

Stín

Nic — dokud to ještě hřeje.
Ty přikládáš i do popela.

A když to nechám vyhasnout?

Stín

Chvíli bude zima.
A pak zjistíš, kolik dřeva ti zbylo na nový oheň.

Stín

Nebál ses, že oheň vyhasne.
Bál ses ticha a tmy, ve kterých bys slyšel sám sebe.