Most nespojuje dva břehy. Spojuje toho, kým jsi, s tím, kým se rozhodneš být.
Most patří k nejstarším obrazům přechodu vůbec. V mýtech spojuje světy — živých a mrtvých, známé a neznámé, obyčejné a posvátné. Kdo po něm jde, opouští jedno, a ještě nedošel k druhému. Je nikde. A právě to „nikde" je jádro symbolu.
Most totiž nepatří ani jednomu břehu. Je to prostor mezi — místo, kde už nejsi tam, odkud jsi vyšel, a ještě nejsi tam, kam míříš. Proto z něj máme strach. Na mostě se nedá nic předstírat: buď jdeš, nebo stojíš.
A má jednu vlastnost, kterou si málokdy přiznáme: most tě nepřenese. Jen nabídne cestu. Krok zůstává na tobě. Můžeš ho mít celý život na dohled a nikdy po něm nevykročit — a most ti to nikdy nevyčte.
Břehy jsou dva. Most jen jeden. A rozhodnutí přejít se nedá odložit na most.