Řeku nepřepereš. Vždycky vyhraje. Ale nikdy nespěchá a vždycky dojde k moři.
Řeka je obraz plynutí — času, života, všeho, co se nedá zastavit ani vlastnit. Starý filozof to řekl dávno: do téže řeky nevstoupíš dvakrát. Voda, které se dotkneš, je pokaždé jiná, a přesto je to pořád ona.
Řeka učí něco, co jde proti našemu instinktu ovládat: některé věci se nepřekonávají silou, ale poddáním. Kdo s řekou bojuje, utopí se vyčerpáním. Kdo se položí na hladinu, ta samá řeka ho nese.
Neznamená to nedělat nic. Znamená to rozeznat, kdy zabrat a kdy se nechat nést — kdy je moje síla na místě a kdy jen bojuju s proudem, který mi celou dobu pomáhá.
Řeka se nesnaží dojít k moři. Prostě teče. A dojde.