Zrcadlo neukazuje pravdu. Ukazuje obraz.
Podívej se do zrcadla a uvidíš tvář. Ne sebe — obraz sebe. Zrcadlo je poctivé přesně do té míry, do jaké mu rozumíme: vrací odraz, ne skutečnost, která za ním stojí.
Potíž nezačíná u zrcadla. Začíná ve chvíli, kdy si obraz spleteme se skutečností — kdy začneme odraz bránit, opravovat a leštit, místo abychom žili to, co se v něm jen zrcadlí. Pak už nepečujeme o sebe. Pečujeme o dojem.
Starý příběh o Narcisovi není o marnivosti. Je o člověku, který se do odrazu zahleděl tak, že zapomněl, že odraz není on. Zůstal u hladiny — a k sobě samému nikdy nedošel.
Zrcadlo není nepřítel. Jen ukazuje. Otázka je, jestli v něm hledáme sebe — nebo jen svůj obraz.