Člověk, kterého všichni znají. Jen ne on sám.
Není to člověk, který lže. Jen si tak dlouho zvykal být tím, koho potřebovali ostatní, až přestal slyšet vlastní hlas.
Je spolehlivý. Dochvilný. Usměvavý. Říká správné věci, směje se ve správnou chvíli, nikdy nechce nikoho zklamat. Lidé o něm říkají: „Je radost s ním být."
Málokdo ví, že večer někdy sedí v tichu a přemýšlí, proč se i přes všechnu tu snahu cítí tak prázdný.
Persona není falešná. Je jen neúplná. Vznikla proto, aby nás druzí přijali — a dělá svou práci dobře. Nebezpečná začne být teprve tehdy, když jí dovolíme řídit celý život. Pak se může stát, že jednoho dne zjistíme, že jsme získali uznání za člověka, kterým jsme nikdy nebyli.
Kde ji můžeš potkat?
V manažerovi, který se nikdy nezastaví.
V matce, která myslí na všechny kromě sebe.
V muži, který nikdy nepláče.
V ženě, která se usmívá, i když už nemá sílu.
V člověku, který neumí říct „ne".
A někdy stačí podívat se do zrcadla.