U každého prahu někdo stojí. A většinou jsi to ty sám.
V každém starém příběhu je chvíle, kdy hrdina stojí na hranici — u brány, na mostě, na kraji lesa — a něco mu zastoupí cestu. Strážce prahu. V mýtech má podobu draka nebo obra. V životě mívá podobu mnohem tišší.
Jak mluví
Nejsi připravený.
Ještě ne teď.
Co když to nevyjde.
Co když tam nikoho nenajdeš.
Počkej, až se věci usadí.
Ozve se pokaždé, když bys mohl udělat krok. Ne náhodou — přesně v tu chvíli. Čím blíž jsi ke změně, tím je hlasitější, protože jeho úkolem je zastavit tě přesně tam, kde by ses mohl pohnout.
Snadno bychom ho měli za nepřítele. Není. Strážce prahu tě nechce zničit — chce se ujistit, že to myslíš vážně. Vznikl, aby tě uchránil před ukvapeným skokem, před zbytečným zraněním. Jen dávno přestal rozlišovat mezi skutečným nebezpečím a obyčejnou nejistotou. A tak zastavuje všechno.
Strážce prahu se nedá porazit. Dá se jen poznat — a projít kolem.