Kořeny rostou ve tmě a v tichu. A hlavně v čase, který jim neradi dopřejeme.
Ten příběh není o nestálosti. Je o zvláštní podobě netrpělivosti, která se tváří jako odvaha: pořád začínat znovu, protože zůstat je těžší než odejít.
Nový začátek je vzrušující. Zapustit kořeny je nudné — a zranitelné. Kořeny nejde uspěchat a nejde je ukázat. Rostou tam, kam není vidět, a odměna přijde až za dlouho.
Kdo se pořád přesazuje, zůstane navždycky sazenicí. Ne proto, že by nic nezkusil, ale proto, že nic nenechal dozrát.
Co ve tvém životě čeká, až mu dopřeješ čas — místo dalšího nového začátku?
Na dalších stránkách se na strom podíváme ještě jinak: jako na symbol, hlasem stínu, jménem archetypu a jazykem vědy. Někdy se pravda ukáže, teprve když ji obejdeš ze všech stran.