Před těmi dveřmi stála léta. Za nimi byl život, po kterém toužila. Nemohla dovnitř — chyběl klíč.
Tak ho hledala. V knihách, v kurzech, v radách chytřejších lidí. Ptala se učitelů, věštců, přátel. Každý jí dal kus odpovědi a ona z nich skládala svazek klíčů, žádný ale nepasoval.
Čím víc hledala, tím byla jistější, že klíč je někde venku. U někoho, kdo ví víc. V knize, kterou ještě nečetla.
Hledala roky. A hledání ji uklidňovalo — dokud hledáš, nemusíš otevřít.
Jednou večer, unavená, se o ty dveře opřela zády. A sáhla si do kapsy, jen tak, ze zvyku.
Klíč tam byl. Byl tam celou dobu. Možná ho tam nosila od začátku — jen bylo snazší ho hledat než zkusit, jestli pasuje.
A napadlo ji něco, co roky obcházela:
Kolik klíčů jsem hledala venku od dveří, které jsem mohla otevřít odjakživa?