Oheň nebere. Uvolňuje. To, co shoří, se jen vrátí zpátky do oběhu.
Oheň je nejstarší obraz proměny. Nic po něm nezůstane stejné — dřevo se stane teplem a popelem, syrové se stane jídlem, tma se stane světlem. Oheň je hranice, přes kterou se věci nevracejí.
Proto k němu patří strach i úcta zároveň. Dává život — teplo, světlo, pokrm — a přitom bere podobu všemu, čeho se dotkne. Neexistuje oheň, který jen hřeje a nic nestráví.
V tom je jeho tvrdá lekce: aby něco nového mohlo vzniknout, něco starého musí být ochotné shořet. Ne jako trest. Jako palivo.
Oheň neničí ze zloby. Ničí, protože bez konce jedné podoby by nezačala druhá.