Mág nedělá zázraky. Umí naslouchat tomu, co ostatní přehlušují — a věřit tomu dřív, než to dokáže vysvětlit.
Mág je ta část nás, která rozumí neviditelnému. Nepracuje jen s fakty a logikou, ale i s tušením, symbolem, snem, tichým věděním, které přijde dřív než důkaz. Není to únik od rozumu — je to jeho druhá polovina, ta, kterou jsme se naučili nedůvěřovat, protože se nedá změřit.
Jak vnímá
Vím to, i když to zatím neumím vysvětlit.
Ne všechno pravdivé se dá dokázat hned.
Tělo a sen mi řeknou věci dřív než rozum.
To, čemu se vyhýbám, mi často nese vzkaz.
Zdravý Mág neopouští rozum — přibírá k němu intuici. Ví, že tušení není protiklad myšlení, ale jeho rychlejší, tišší sourozenec. Umí naslouchat snům i tělu a přitom neztratit soudnost. Drží obojí: světlo dne i vědění noci.
Jeho stín je útěk do mlhy — zaměnit intuici za výmluvu, symboly za únik z reality, „tušení“ za způsob, jak se vyhnout tvrdým faktům. Mág bez soudnosti se ztratí ve vlastní tmě. Skutečná síla je v rovnováze obojího.
Mág nepřemáhá tmu světlem. Naučí se ve tmě vidět.